Libeček - v krkonošském nářečí Vopich. Hodně jej používám čersvý do vývaru. Sušený libeček, to už není ono. No a ted´ jsem dostala kytici libečku. Už dlouho mám vyhlédnuté dva recepty, které bych chtěla zkusit. A teď přišel pravý čas na to, vyzkoušet z libečku pesto.
listí asi ze 4 stonků ( pořádně očištěné bez stopek bez stonků, opravdu jen lístečky)
100 g loupaného konopného semínka
slunečnicový olej ( do pesta deci a na zalití )
sůl - používám himalájskou růžovou asi tak lžičku, solí jinak než stolní
2 stroužky česneku
Vše rozmixujeme a hotovo !
Pokud chceme uchovat déle, dáme do vysterilizovaných sklenic a zalejeme olejem tak, aby nic nevyčuhovalo a nemohlo plesnit. Podle mě by se mělo spotřebovat asi maximálně do měsíce, pokud ho nebudeme také sterilizovat
Do trochu pesta jsem si přidala sýr Gran Biraghi ( můžeme i Grano Padano, parmazán, Gran Moravia ) a namazala na topinku. Pesto můžeme přidat do játrové zavářky, do šťouchaných brambor nebo salátu. Dala jsem zkusit příteli trošku pesta namazaném na krekru - nadšený moc nebyl. Mě tohle pesto teda rozhodně chutná více než rukolové a z mrkvové nati - ty skončily v záchodové míse . . . . .
Uvažovala jsem jaké dát do pesta oříšky nebo semínka a pak jednoznačně vyhrálo konopné semínko
Pesto uchováváme v lednici a spotřebujeme co nejdříve . . . . .
Libeček stejně tak jako třezalka může způsobovat zvýšenou citlivost na slunce
K pestu jsem měla více fotek, ale nějak se mi ,,vypařily´´
Sehnala jsem piniové semínka za přijatelnou cenu a dokonce nebyly z Číny. Ale vůbec mi nechutnají, chtěla jsem je na bazalkové pesto, ale když jsem ochutnala jen jedno semínko, došlo mi, že tudy cesta nevede. Přítel pak pinie objevil ve skřínce a použil je na svoje vaření. Po semínkách zůstává v puse zvláštní pachuť - no ale sto lidí sto chutí - někomu zase nechutnají olivy a já bych se mohla po nich utlouct, takže na to, zda mu pinie chutnají, si musí přijít každý sám, doporučila bych ale nejprve semínko vyzkoušet ještě než začnete kuchtit, ať pak nejste z výsledku nepříjemně překvapeni . . . . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat