Bezlepkové stravování o dovolené

Naše první zastávka na oběd byla v Motorestu Podkova ve Vranovicích. Když jsem si přečetla venku ve vitríně nabídku jídla, jsem si říkala, že tady asi nepůjdeme, že v nabídce mají jen jedno jídlo bez alergenu 1 a ještě k tomu pálivé. Pak jsem se ale zašla zeptat dovnitř, kde se mě ujala velmi milá a ochotná paní servírka a podala mi jídelní lístek extra pro děti, kde jsme našli bezlepkové jídla. Paní servírka ještě v kuchyni zdůraznila, že jídlo musí být bez lepku. Syn dostal chutné a kvalitní jídlo. Za mne velká spokojenost.

V Mikulově jsme běhali snad hodinu od restaurace k restauraci a i hledali na internetu, kde dostaneme bezlepkové menu. Na internetu byl jeden tip, kam jsme se tedy v naději vydali. Bohužel měli plno, obsluha byla nepříjemná a neochotná, takže jsme se obrátili na patě a šli pryč. Pak jsme se doslova vetřeli do restaurace, kde nás i přes velkou obsazenost tedy usadili, pan číšník nás obskakoval, doporučil hned několik bezlepkových jídel z jídelního lístku. Byl moc milý, ochotný. Syn si pochutnal a my také.

                                          Moje cuketové vegetariánské placičky

                            Mladší syn chtěl vegetariánské hamburger. Taky moc dobrý.

              Tady drahé, ale mohu jen doporučit, výborné jídlo a ochotná obsluha. Když jsem si teď četla komentaře k článku pana Hejlíka a jeho Gastromapy, tak pro tento podnik nebyly recenze zrovna lichotive. Ale my nic lepsiho nesehnali a nelituji toho. . . . 

Ještě jsem šla na oběd se synem v Aqualandu Moravia. Tam jsem za jídlo pro nas dva zaplatila co za ctyřčlennou rodinu, bez lepku malem nic, pak jsem mu objednala lososa, ale omacku co u toho byla jsem mu radsi řekla ze nesmi, nikde jsem nenasla listek s alergeny. U dezertu Míša naštěstí byla cedulka, byl bez lepku, tak ten si syn s chutí snědl. Ale pry toho bylo málo. 

                                                                  STRACHOTÍN

Syn si vymyslel, že chce palačinky. Sice jsem měla sebou bezlepkové mouky, vejce jsme koupili, problém je na čem je udělat. Pak jsme to nějak vyřešili, ale stresy šílené, furt se to připalovalo, ani obracečku jsme neměli. Dopadlo to dobře a syn si pochutnal na jídle, na které je z domu zvyklý.

Ubytovaní jsme byli v mobilheimu ve Strachotíně. V místním Coopu jsem hned první den, co jsme přijeli, koupila 2 bezlepkové chleby od Schäru a tím to haslo, po celou dobu pobytu nic jiného nedoplnili. Ani neměli bezlaktozové jogurty nebo nátírky. Měli ale v nabídce rýžové mléko od Alpro a to jsem využila. Na to, že to byl vesnický obchod na velmi frekventovaném místě si ale myslím, že dobrý. Horší to bylo v kempu. Nabídka dost pokulhávala a setkali jsme se i s neochotnou nám bezlepkovou pizzu aspoň ohřát v jejich peci.

Kroměříž. Zapadli jsme do občerstvení hned naproti vstupu do Květné zahrady. Líbilo se mi prostředí a měli jsme už opravdu hlad a nechtělo se mi někde lítat a hledat, přece jen poslední den na cestě domů se mi už nechtělo nic řešit. Jídlo bylo hrozné, studené, syn si nepochutnal a my také ne. Ale když člověk má bezlepkovou dietu a tak si moc nevybere a musí být spokojený i s málem .  .  .  .

První zastávka byla v Hustopečích na zmrzlinku. Blízko Dukelského náměstí jsem zahlídla prodejnu - Racionální prodejna Hustopeče, hned jsem tam vplula. Koupila jsem synovi bezlepkové velké kulaté perníčky a bezlepkové muffiny, vše vypadalo krásně.