Rohlíky - rohlíčky kynuté droždím

Když jsem tyhle rohlíky upekla poprvé, jsem si říkala, že je v kuchyni cítit droždí, že je ho tam asi hodně. Prohlížela jsem staré kuchařky a opravdu na půl kila mouky dávají hodně droždí. Zkusila jsem dát při dalším pečení droždí méně, ale recept je dobrý, tak jak je, nic už bych neměnila. V původnim receptu se rohlíky potírají vejcem, já je potírám bezlaktózovým mlékem, které doma zrovna po ruce mám. Rohlíčky jí celá rodina, já jsem z nich nadšená,  takže recept je zde .  .  .

http://avecplaisir.cz/domaci-rohliky/

Recept:
- 350g polohrubé pšeničné mouky
- 150g celozrnné pšeničné mouky
- 260ml teplé vody
- 20ml oleje a lžíce sádla
- 1 lžíce medu
- 1 a půl lžičky soli
- lžička drceného kmínu
- 40g čerstvého droždí

Já si nejprve rozmíchám v teplé vodě med, pak přidám droždí a lžičku z odvážených mouk a míchám a míchám. Nechám vzejít kvásek - až se na mě hezky směje ho naliju do zbytku surovin a míchám rukou - jak říká Emanuel - co je růčo, to je žužo

 



Těsto dám do vymazané mísy a nechám kynout. Pak si udělám 12 kuliček a rozválím a uválím rohlíky. Dám je na plech nakynout, naříznu, potřu a dám péct na 180 stupňů asi 15-20?minut - podle typu trouby. Moje jsou světlé, bez posypu, chudé, ale výborné a hlavní je to, že je kluci jí. Jo a na dno trouby dávám plech, kam chrstnu po vložení plechu s rohlíky horkou vodu


Z blogu jsem byla nadšená až tak, že jsem si hned zakoupila tyto dvě kuchařky. Jenže pro mě jsou bezpředmětné ze dvou důvodů - není tam moc receptů, které bych mohla při bezlaktózové dietě použít a pak v receptech je hodně gramáže pečiva je pro velkou hladovou rodinu, pro naše potřeby potřebuji mouky tak do půl kila. Co nesníme házím na mrazák. Ale i tak dávám tip na tyto dvě poučné knihy. K té CHALE se snad někdy dokopu . . . . .

                            https://conovehonakopci.cz/knihy/kniha-domaci-pekar/

No a tady je ukázka toho, že co je hezké, nemusí být chutné. Recept je z Albertu a už při hnětení jsem podle konzistence těsta věděla, že to bude chuťová katastrofa

Musím na sebe prásknout, že když už mám nějaký recept, který je pro mne osvědčený, už ho mám zážity, gramáž vím z hlavy, vždy se povede, nemá mě už co překvapit, tak je pak pečení pro mne relax - zapnu si hudbu a při válení si pobrukuju kroutím zadkem a jsem spokojená :-))